Vítám tě,čaroději :-). Snad jsem tě nevyrušila z hlubokých myšlenek, já vím, je-li zdvořilost,brání to říct! :) (Lunna Lovegood/Lenka Láskorádová) Mimochodem tady najdeš spoustu příběhů ohledně Severuse Snapea, protože ho zoufale miluji,ale to víte,že vím,že tragicky umřel,díky Nagginymu! Velmi mne mrzí,že je mrtev,ale i tak na něj budu vzpomínat, jako na toho nejlepšího učitele Obrany Proti Černé Magii a pro Harryho Nitrobranu ;-). S láskou vaše adminka blogu CORDELIE MOSQUITOVÁ SNAPEOVÁ

Zamilovaný Severus

4. srpna 2011 v 11:34 | Cordy |  ♥ Severus Snape♥
5976912872_bc46e65fdb_z_large

Zakázaná Láska / 1. část
Pan ředitel Albus Brumbál nám představoval nového učitele Obrany proti černé magii. Jménem nazývám Severus Snape, zahalený v černém hábitě s černými vlasmi.
Jako na studenty se prvně podíval na mě a nemohl nějak ze mě spustit oči. Nějak jsem ho zahlédla,že se na mě pořád podezřele dívá a já jsem nevěděla proč. Snad jsem nic neprovedla, řekla jsem si.
Ale když jsem se mu zahleděla do očí já, tak mě zalilo horko. Rozšířily se mi vzorničky a začli se mi potit ruce. Rozpačitě jsem vstala a odešla do umývárny. Přemýšlela jsem. Co to mělo znamenat? Potom jsem si uvědomila,že přesně tento pocit jsem cítila, když jsem myslela na Harryho Pottera. Velmi se mi líbil,ale, není snad možné,aby mi vnutil díky pohledu nápoj lásky! To snad ne, je to přirozené! Sedla jsem si do kouta a kolena jsem si přitiskla k hrudníku. Co teď budu dělat? Co když.. Ach né, zamilovala jsem se do učitele! Pořád se na mě dívá tími svými zářícími černými oči. Nejde z něj spustit oči,ale už tolika dětím se díval do očí a nezamilovali se do něj, naprosto je neoslnil svým šarmem !
Polilo mě opět velké horko a můj tok myšlenek přerušila profesorka McGonagalová. "Slečno Cordelie? Nestalo se Vám nic? Profesor Snape za chvíli bude vyučovat Vaši první hodinu,měla byste si poslechnout ještě poslední slova ředitele. Ano?"
Kroutila jsem hlavou. "Nic,naprosto nic se nestalo." Začla jsem hlasitě plakat.
Paní profesorka McGonagalová se ke mě sklonila a pohladila mě po hlavě. "Nerozumím tomu,slečno. Řekla jste,že Vám nic není. Mě můžete říct cokoliv,proč si nedáte říct?"
Do umývárny se také vnutila madam Pomfreyová. "Paní profesorko,bude to nutné?"
Kývla hlavou a madam Pomfreyová z ošetřovny se mi snažila pomoct, vzala mne za ruku a uháněla se mnou do ošetřovny. "Co Ti může být,Cordelie? Nikdy jsi nebyla nějak zvlášť nemocná, až na Dračí Spalničky...Ovšem,že těch se dožily všechny děti. A taky dožijí."
V ošetřovně mě položila na lehátko a přikryla mě peřinou. "Snad Ti tu nebude nic chybět."
Celou dobu jsem nic nedokázala ze sebe, dokonce ani hlásku říct!
Do mé ošetřovny přišla paní profesorka McGonagalová spolu s profesorem Snapem, zavřela jsem oči a předstírala jsem spánek. Nahlas si povídali. "Severusi, omluvte Cordelii, náhle onemocněla, tímto ji uvolňuji z Vaší hodiny Obrany proti černé magii, dobrá? Až se probere a bude ji líp, tak ji určitě propustíme. Ale v tomto případě to v podstatě není vhodné ani možné !"
Naléhala. Severus si odkašlal a já se mu tajně podívala do očí, pořád na mě upřeně hleděl a řekl: "Jistě, plně tomu rozumím. Cordelie nemůže být všelijak přitěžována, nebude chodit na mé přednášky nejspíš celý týden. A prospěje jí to, tedy doufám. Snad mohu projevit strach o ní."
S obavami a výčitkami se zatvářil. U srdce jsem v jeho blízkosti cítila jakýsi hřejivý pocit,který ve mě vyvolal touhu po něm. Chtěla jsem mu říct,co k němu cítím,ale nebylo to možné, jestliže se stal mým novým profesorem a ještě k tomu, že tu není sám.
Přemýšlela jsem a pořád jsem se na něj mračila,abych se neprozradila.
Zkusila jsem se převracet,aby to vypadalo,že jsem se konečně probudila. Otevřela jsem oči, zadívala jsem se na ostatní děti,které spaly. Začly mě bolet křeče v břiše a začla jsem se svíjet v bolestech. McGonagalová mě pohotově chytila za ruku a přidržela mě. "Slečno Cordelie, to bude dobré. Myslete na to nejhezčí." Když jsem se podívala na Severuse ihned mě křeče přestali bolet a mé vzorničky se opět rozšířily. Severus se mi díval opět do očí a já byla z jeho pohledu celá pryč.
Řekla jsem k profesorce: "Mohla byste mě tu nechat s mým novým profesorem o samotě?"
Plně to naštěstí pochopila a odešla. Zavřela dveře a naposledy se na mě s obavou zadívala.
Po té odešla. Pan profesor Severus se ke mě sklonil a šeptl mi. "Slečno Cordelie, snad jsem Vám neublížil!!" A přísahala bych,že ho polilo horko stejně jako mě, při pohledu na něj.
Nemůžu být do něj zamilovaná, je to můj profesor,vidím ho poprvé v životě,ale takové horko mě nepolilo od té doby,co mi Harry řekl, že miluje Ginny Weasleyovou...
"Ne." Sykla jsem.
"Mohu pro Vás něco udělat?" Zeptal se mě.
"Ano," prosebně jsem se na něj zadívala, "mohl byste mi říct,proč se na mě tak díváte? Začala jsem být závyslá na Vašem pohledu a nedokáži bez něj žít." Rozplakala jsem se.
Ale po té jsem se vzbudila, zjistila jsem,že se mi to jen zdálo !
Všechno o tom, jak ke mě přišla profesorka McGonagalová se Severusem. Jen jsem pořád ležela bezpocně na posteli a svíjela jsem se v bolestech,které mě napadli i ve snu.
Za týden,kdy madam Pomfreyová usoudila,že je zbytečné mě přidržovat v ošetřovně,když mi v podstatě není pomoci, ostatní děti se mě začli bát a mysleli si,že jsem agresivní. Podařilo se mi zjistit si o Severusovi mnohem víc informací,díky jeho deníku v zásuvce,v jeho pracovně. Pročítala jsem si ho každý večer...
Jednou v noci jsem se opět probudila se slzami v očích a velkých,silných křečí v břiše.
Zvedla jsem se a měla jsem namířeno k profesorovi Snapeovi.
Vklouzla jsem na chodbu v noční košili,kterou jsem vláčela po zemi a dostavila jsem se k profesorovi Snapeovi pracovně...
Zaklepala jsem na velké masivní dřevěné dveře a vstoupila dovnitř.
Zděsil se a svým pohledem mě se ztrachem v očích propíchl. Opět jsem cítila všechny příznaky zamilovanosti a přiblížila jsem se k Severusovi blíž.
Řekla jsem mu: "Všechno o Vás vím. Je mi vás neskonale líto,pane profesore. Vím,že mojí kolej nemáte v lásce díky jednomu kazisvětovi,který se Vám několikrát pokoušel vzít si za ženu Vaši milovanou Lilly bývalou Evans. Jenomže nad Vámi zvítězil a zanechali po svojí smrti svého malého synáčka s jménem Harry Potter. Vaše zoufalá láska k Lilly Vám ještě nesetrvávala,ale ten den,kdy jsi opět nastoupil do kouzelnické školy Bradavice, zjistil jste, že Vás polilo stejné horko, jako tehdy, kdy jste se poprvé do Lilly zamiloval. Podle Vás se Lilly velmi podobám a proto jste se do mne zamiloval, proto jsem se do Vás zamilovala taktéž i já a byla jsem v ošetřovně díky tomu,že moje touhy nic nezkrotilo. Mé křeče křičí, že chtějí něco,aby je zkrotilo a já zjistila co mi pomůže. Už od první chvíle jsem se do Vás velmi zamilovala a jediné co mi pomůže v těch křečích v břiše jste Vy. A všechno vím díky Vašemu ztracenému deníku,který jste si zapoměl v učebně. Víte, já Vás velmi miluji. Prosím, zchopte se a zkuste mě pochopit. Vžijte se do mé situace!!"
Začla jsem silně plakat,ale při pohledu na něj mě moje silné křeče velmi rychle přestali bolet.
Severusovi se nahrnuly do očí slzy a já mu vpadla do náručí. "Pane profesore,řekněte prosím něco,co mi pomůže." Objali jsme se navzájem a moje věčné bolesti se ztatili v oblacích.
Vydechla jsem těžký obláček smutku. "Díky bohu,že jsem s Vámi." Zoufale jsem ho chtěla políbit,ale něco mi velmi bránilo. A konečně z něj vyšlo pár slov: "Slečno Cordelie, velmi mne mrzí,že jste se kvůli mně musela tolik trápit, i mě klíčili bolesti a křeče v břiše. A svůj deník, já napsal jsem to tam, kvůli tomu,abych se aspoň někomu "vypovídal",ale vůbec mi to nepomohlo a den co den mě ty bolesti volali k Vám. Vskutku mi je to velmi líto." Hluboce se mi omlouval..
"Prosím..." Plakala jsem mu na rameně a toužebně ho prosila..
Naštěstí to pochopil a opatrně a velmi pomalu se ke mě přiblížil, dal si můj obličej do svých dlaní a dal mi polibek na čelo. Se smutkem a slzami v očích se vrátil na své křeslo. Já se opět cítila špatně, jakožto mě opět opustil,ale ten hřejivý pocit u srdce bylo jediné co mě udržovalo při životě. Díky Severusovi. Pořád jsem cítila jeho ústa na mém čele. Řekl mi: "Slečno Cordelie, velmi mne to mrzí,ale bohužel se musíte vrátit zpátky do své ložnice. Zítra se uvidíme, slibuji."
Zadíval se mi naposledy do očí a já odešla do své ložnice. Pozbytek noci jsem probrečela,že mi velmi chyběl profesor Severus.
Cítila jsem se velmi provinile, a ten pocit provinilosti by se mi ho nezbavil ani sám Severus.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mickey Jay<3 Mickey Jay<3 | Web | 4. srpna 2011 v 21:11 | Reagovat

Nevím co k tomu napsat Cordy. Je to velmi dojemné a krásné. Klidně bych to mohla číst pořád. Miluji tvé příběhy a nikdy nepřestanu...

2 kolinka kolinka | 9. září 2011 v 15:38 | Reagovat

smesny

3 St3l4 St3l4 | 14. října 2012 v 14:41 | Reagovat

Nechápu co slovo ''směšný'' pro tebe znamená. Ty by si určitě nevymyslela nic lepšího

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama